Nahlédněte přes rameno kolegům

Kariéra není jen o neustálém postupu výš. Je to dobrodružná poznávací cesta!

Když jsem v roce 2004 začínala v roli monitorky, neměla jsem k ruce ani asistentku, ani smluvního a regulačního specialistu. Sama jsem si připravovala smlouvy, rozpočty, šanony na centra, dokumenty pro podání na etické komise i na SÚKL. Překládala jsem informované souhlasy a synopse protokolu, vytvářela různé logy a manuály.

Dělala jsem feasibility, evaluace, iniciace, monitoring, close out návštěvy, vše osobně na centrech. Posílala jsem kurýrem tehdy papírové CRF a DCF do data managementu. Měla jsem telekonference se studijními manažery. Byla to slušná jízda!

Nyní je tento objem práce rozdělen mezi 3-4 osoby a monitor se tak může lépe koncentrovat na monitoring. Nicméně to, že jsem na vlastní kůži poznala veškeré činnosti nutné k rozběhnutí klinického hodnocení, vnímám jako zásadní pozitivum pro svou další kariéru.

Poznala jsem totiž mimo jiné, že mě nebaví:

🔴 připravovat desítky dokumentů na centra
🔴 vyjednávat smlouvy s nemocnicemi
🔴 dohadovat se s kurýry
🔴 jezdit na centra

A naopak jsem se našla ve:

🟢 vedení týmů
🟢 delegování úkolů
🟢 diskutování se studijními manažery
🟢 přípravách prezentací, tabulek a dalších technikálií

Proto vám vřele doporučuji alespoň nahlédnout přes rameno své asistence, smluvnímu a regulatory specialistovi, ale i projekťákovi a dalším pozicím. Poznáte tak práci na vývoji nového léku ve všech souvislostech.

Uvidíte, že asistentka dostává tik do oka ze všech (ne)možných požadavků etických komisí a kvůli neustálým změnám dokumentů ze studijního managementu. Politujete smluvního specialistu, kterému z vedení nemocnice poněkolikáté vrátili smlouvu s připomínkami a překopali rozpočet.

Tím, že uvidíte jednotlivé úkony zblízka si lépe ujasníte, kudy pro vás vede cesta a kudy opravdu nejede vlak.

Jít úspěšně a spokojeně kariérou neznamená jen rychle stoupat vzhůru. Je úplně v pořádku jít nějakou dobu po horizontále a poznávat pozice na stejné úrovni.