Monitorské rozhovory

Julie je magistra farmacie a pracuje jako monitorka již 8 let. V září nastupuje jako Local Trial Manager ve firmě Amgen. Julii jsem poznala jako svou úžasnou klientku, když se rozhodla posunout svou kariéru na projektovou manažerku. Chcete-li se o Julii dozvědět více, podívejte se na její profil na Linkedin.

Jak jste se k práci monitorky dostala?

Po vystudování vysoké školy jsem začala pracovat v lékárně. Po 3 letech stereotypní práce jsem byla naprosto vyhořelá a zoufalá. K práci monitorky jsem se dostala přes svou kamarádku a spolužačku z vysoké školy. Na základě jejího doporučení jsem poslala svůj životopis do firmy NEOX (nyní Emmes) a po úspěšném pohovoru jsem v roce 2014 nastoupila na pozici CRA trainee. 

A musím říct, že jsem „vděčná“ jedné mamince, která mě tehdy, před svou dcerkou při čekání ve frontě v lékárně, nazvala paní prodavačkou. To pro mě byla poslední kapka a motivace ke změně.

Věděla jste, co jsou to klinická hodnocení předtím, než jste jako monitorky nastoupila?

Na farmaceutické fakultě jsem získala naprosto základní informace o klinickém hodnocení (definice jednotlivých fází studie, atd.). V té době jsem neměla absolutně tušení, co vše je potřeba v rámci klinického hodnocení zajistit / dodržovat, kolik lidí se na něm podílí, atd. Začínala jsem tedy úplně od nuly a v prvních měsících mi šla hlava kolem, ze všech těch nových pojmů a pravidel.

Jakou největší výzvu jste jako monitorka zažila?

Ze začátku pro mě byla výzva každá monitorovací návštěva / každý dotaz z centra / každý nefungující přístup členů studijního týmu do jednotlivých portálů (a že jich bylo ).

Velkou výzvou pro mě byla iniciace několika center ve velice krátké době po nástupu k novému zaměstnavateli. Měla jsem necelý rok a půl zkušeností, musela jsem se se v krátké době naučit 3 protokoly, abych byla schopna vše potřebné odprezentovat před členy studijního týmu a odpovídat na jejich všetečné dotazy. 

Ve studii byla spousta vendorů, na centrech se používaly tablety / deníčky, se kterými jsou doposud nepracovala a nic z toho jsem pořádně neznala. Opravdu jsem to chtěla jednu chvíli vzdát… Ale vytrvala jsem, vše si nakonec sedlo a audit, který na centrum přišel po 3 měsících od iniciační návštěvy, dopadl velice dobře.

Další velkou výzvou pro mě byla práce na onkologické studii a nespolupracující studijní koordinátorka. Když jsem studii přebrala, zjistila jsem, že spousta věcí je dělána jen okrajově, nebo není dělána vůbec. Bylo velice složité centrum přesvědčit o tom, že je potřeba věci dělat jinak (komu by se chtělo svůj přístup měnit, když doteď běželo vše hladce). 

Vyžadovalo to důslednost, vytrvalou komunikaci s hlavním zkoušejícím a dalšími členy studijního týmu, ale také s projektovým manažerem. Veškerá issues jsem musela důsledně zareportovat a vytrvale s centrem pracovat na jejich nápravě. Stálo to hodně sil, ale nakonec se mi podařilo spoustu věcí změnit k lepšímu.

Co Vás na práci monitora nejvíc baví?

Nejvíc mě baví to, že se rozhodně nesetkávám se stereotypem. Každý den je jiný, každý den řeším jiné problémy a tím se stále učím nové věci. Baví mě také cestování (když to není zrovna cesta z Plzně do Ostravy ). V neposlední řadě potkávám nové inspirující osobnosti, ať už na centrech nebo ze strany kolegů, a navazuji zajímavé kontakty.

Co Vás naopak baví nejmíň?

Nikdy nevypnete, nikdy nemáte hotovo. Vždy to přirovnávám k práci v lékárně – tam mi skončila směna a já jsem šla domů s čistou hlavou.

Vadilo Vám časté cestování?

Cestování mě bavilo. Měla jsem ale štěstí, že jsem nemusela jezdit na monitoringy až moc často (většinou jsem měla cca 6 návštěv za měsíc).

Jak jde tato práce skloubit s rodinou?

Práce monitorky s rodinou (dítětem) skloubit jde, ale potřebovala jsem hodně pomoci od manžela / babičky především ve dnech, kdy jsem jezdila na vícedenní monitoringy. Výhodou je home office a flexibilní pracovní doba. Pokud bylo potřeba, mohla jsem si „resty“ dodělat po večerech / když dítě spalo, atd. 

Ale po pravdě, s dvěma dětma je vše mnohem náročnější a už jsem si časté cestování nedokázala představit. To byl hlavní motiv k tomu, abych se začala připravovat na pohovor na vyšší pozici.

Jaké vlastnosti by měl mít monitor?

Monitor by měl být pečlivý, důsledný, komunikativní a „neústupný“ ve svých požadavcích na provádění klinické studie na centrech. Samozřejmě odolný vůči stresu, schopný pracovat pod tlakem, schopný improvizovat při řešení nových situací / problémů. Důležitý je také dobrý time management a schopnost dobře si organizovat práci. 

Základem úspěšné spolupráce s členy studijního týmu je umění navázat pozitivní a přátelskou komunikaci. Někdy je to hodně těžké, ale vždy se to vyplatí!

Jak jsou na tom podle Vás monitoři s angličtinou?

Myslím, že jsou na tom velice dobře. Nikdy jsem se nesetkala s někým, kdo by v angličtině zásadně tápal.

Doporučila byste absolventům vysokých škol pozici monitora?

Určitě ano. Je to velice zajímavá práce, mnohdy hodně psychicky náročná, ale umožní Vám na sobě neustále pracovat a posouvat se dále. Vedle toho je také nadprůměrně finančně ohodnocena. 

Máte pocit, že je o pozici monitora a klinických hodnoceních obecně dobrá informovanost?

Od roku 2014, kdy jsem v klinickém hodnocení začala pracovat, mám pocit, že naprostá většina lidí nemá vůbec tušení, co klinická hodnocení jsou. Co obnáší práce monitora je pro naši společnost naprosté tabu. 

Za celou dobu jsem se setkala s 2 lidmi, kteří věděli, kdo je monitor klinických studií. Takže ano, je zde obrovský prostor pro zlepšení informovanosti.

Máte za sebou pohovor na manažerskou pozici. Co pro Vás bylo při tomto pohovoru nejnáročnější?

Nejnáročnější pro mě byla samotná příprava na pohovor. A ta musela být opravdu důsledná. Pokud bych se na ni, za Vaší vydatné pomoci nepřipravila, nikdy bych při pohovoru neuspěla. Jako monitor nasbíráte spoustu zkušeností, ale je potřeba je umět při pohovoru prodat. 

Vlastně mě hodně překvapilo, že se mě nikdo neptal na pravidla provádění klinického hodnocení. Důležité bylo, abych dokázala uvést konkrétní příklady zapeklitých situací, které jsem dokázala vyřešit / jakým způsobem / jak jsem problémy komunikovala směrem ke zkoušejícím / kolegům.

Myslíte si, že pravidelné publikování na LinkedIn může monitorům pomoci v kariéře?

Určitě ano, upozorní na sebe, dostanou se do povědomí HR specialistů. Už jen po „vyšperkování“ mého profilu na LinkedIn na základě Vašich rad (do té doby jsem tam měla jen stroze napsáno, co jsem vystudovala a kde jsem pracovala), mi začalo chodit více pracovních nabídek. 

Pokud máte dostatek inspirace k vlastnímu publikování, jistě neváhejte a na LinkedIn se o ni s ostatními podělte!

Sledujete na LinkedIn nějaké zajímavé osobnosti, které byste mohla doporučit?

Ráda si přečtu příspěvky od Muhwezi Talbert – CRA, který píše moc zajímavě o klinickém hodnocení. Od Terezy N. se dozvíte, jak sezení za počítačem poškozuje naše těla a jak statické sezení co nejlépe kompenzovat. Samozřejmě Vaše články jsou v mnohém inspirativní a poučné!

Děkuji za rozhovor!